Voják budoucnosti bude především součástí sítě. Revoluce začíná u spojařů. F 35 potvrzují naprostou revoluci
Voják budoucnosti možná nebude vypadat o mnoho jinak než ten dnešní. Stále bude mít uniformu, zbraň a ochrannou výstroj. Zásadně se ale změní to, co bude muset umět a bez čeho se na bojišti neobejde.
Stejně jako kdysi určovala podobu armád těžká jízda, později mobilní kavalerie a ve 20. století tankové jednotky, přichází další zásadní proměna. Bojiště se stává digitálním organismem, v němž jsou propojeny senzory, letouny, drony, zbraňové systémy, velitelská stanoviště a komunikační sítě.
A právě proto mohou být spojaři jedním z absolutních základů armády budoucnosti, tedy pokud jím již nejsou dnes. Ne proto, že by se vrátila éra klasických vysílaček. Naopak. Spojař budoucnosti bude mnohem více než člověk, který zajišťuje komunikaci. Bude součástí systému, který rozhoduje o tom, jak rychle se informace dostane ke správnému člověku, zbraním nebo stroji a zda vůbec ta technologie je schopná bojovat. Spojař bude tedy ten, kdo bude rozhodovat, zda tank vyjede, nebo letadlo vzlétne.
F-35 ukazuje, kam se válčení posouvá
Nejlépe je tento posun vidět na americkém letounu F-35, který AČR pořizuje. Ještě předtím, než jeho motor nastartuje a letoun opustí ranvej, už jeho mise začala na serverech. F-35 totiž není pouze stíhačka. Je to létající informační uzel.
Letoun pracuje s obrovským množstvím dat o protivníkovi, senzorech, elektromagnetickém prostředí, komunikačních možnostech, zbraních i předpokládaném průběhu mise. Významná část těchto informací se připravuje v takzvaných Mission Data Files. Ty umožňují letounu interpretovat to, co vidí a slyší jeho senzory. Jinými slovy: říkají mu, co se kolem něj nachází, co může představovat hrozbu a jak má získané informace chápat. To je zásadní změna. Moderní stíhačka už není pouze nosič zbraní. Je součástí rozsáhlého informačního systému.
Největší bitva F-35 probíhá na serverech
Spojené státy nyní připravují zásadní změnu právě této pozemní informační architektury. Divize zbraní Námořního centra pro leteckou válku (NAWCWD) zveřejnila průzkum trhu pro program ARCHER, jehož cílem je najít společnosti schopné zajistit systémové inženýrství, technické analýzy a řízení programu.
Předpokládané období projektu je od května 2027 do května 2032 a rozsah práce je odhadován na 278 800 pracovních hodin.
Důležité přitom je, že zakázka zatím nebyla zadána. Námořnictvo nyní pouze zjišťuje, jaké firmy jsou schopny podobný projekt realizovat. Formální výzva k podání nabídek se očekává v lednu 2027 a samotné zadání v květnu.
Na první pohled to může vypadat jako technická a administrativní záležitost. Ve skutečnosti ale ukazuje něco mnohem zásadnějšího. Pokud se mění hrozby, senzory a způsob vedení boje, musí se změnit i informační systém, který vojáka připravuje na jeho misi. Letoun může mít stejný motor, radar i křídla. Pokud se ale změnil svět kolem něj, musí se změnit software, který mu tento svět pomáhá interpretovat.
Z vojáka se stává uzel
F-35 ukazuje směr, kterým se může vydat celé vojenství. Budoucí mise nebude jen o jednom letounu. Ve stejném prostoru mohou působit pilotované stíhačky, autonomní bojové drony, pozemní jednotky, radary, družice a další senzory. Všichni budou potřebovat sdílet informace a reagovat na ně v řádu sekund.
Americké námořnictvo už například pracuje na spolupráci F-35 s takzvanými Collaborative Combat Aircraft, tedy bezpilotními bojovými letouny schopnými operovat společně s pilotovanými stroji. V roce 2025 piloti F-35 v simulovaném prostředí nacvičovali koordinaci s těmito budoucími autonomními systémy. To znamená, že velitel už nebude plánovat pouze trasu několika letounů. Bude řídit síť různých systémů, které společně vytvářejí bojovou schopnost. A právě zde se mění význam spojovacího vojska.
Spojař už nebude „ten od vysílačky“
V minulosti mohl být spojař vnímán především jako specialista, který zajistí spojení mezi jednotkami. V budoucí armádě bude jeho role mnohem širší. Bude muset rozumět datovým tokům, komunikačním sítím, senzorům, kybernetické bezpečnosti, rušení i tomu, jak se informace pohybuje mezi člověkem a autonomním systémem. Protože nejmodernější zbraň je bez informací jen zbraní minulosti.
Tank bez dat neví, co se nachází za kopcem. Stíhačka bez správně zpracovaných informací nevyužije naplno své senzory. Dron bez spojení ztrácí část své hodnoty. A velitel bez spolehlivého obrazu bojiště rozhoduje naslepo. Kdo ovládá informační prostor, získává zásadní část převahy.
Další revoluce už nebude jen o tancích a letadlech
Historie vojenství je historií technologických změn, které postupně měnily samotného vojáka. Těžká jízda dala armádám rychlost a údernou sílu. Mobilní kavalerie změnila způsob pohybu jednotek. Tank vytvořil zcela novou podobu pozemního boje. Letectvo zase přesunulo část války do třetího rozměru. Nyní přichází další vrstva: informační prostor.
Budoucí voják proto nemusí být nutně větší, silnější nebo lépe obrněný. Musí být především schopen fungovat v prostředí, kde o výsledku může rozhodovat rychlost zpracování dat, kvalita komunikace a schopnost propojit člověka se strojem. A to je důvod, proč se role spojovacího vojska může stát jednou z nejdůležitějších v celé armádě.
Revoluce totiž nezačíná až ve chvíli, kdy první autonomní dron vzlétne nebo když F-35 vstoupí do vzdušného prostoru protivníka. Začíná mnohem dříve v serverovnách, databázích, komunikačních sítích a u lidí, kteří dokážou všechny tyto části propojit. Voják budoucnosti tak možná nebude především střelec, tankista nebo pilot. Bude především součástí sítě.
