Od „otloukánka“ ke strategickému hráči. Spojovací vojsko partnerem státu i technologických gigantů

Ještě donedávna bylo spojovací vojsko vnímáno především jako technická podpůrná složka armády. Mělo zajistit spojení, komunikační infrastrukturu a fungování informačních systémů a často čekalo, jaké technologie a prostředky mu někdo přidělí. Pod vedením brigádního generála Petra Šnajdárka se ale jeho role zásadně proměňuje.

Spojovací vojsko už nechce být „otloukánkem“, který pouze plní zadání ostatních. Stává se sebevědomou, technologicky orientovanou součástí Armády České republiky, která sama otevírá strategická témata a vstupuje do oblastí, jež budou rozhodovat o bezpečnosti státu v příštích desetiletích.

Nejde pouze o obranu

Technologická transformace armády může mít výrazný dopad na celou českou společnost a v dlouhodobém horizontu také na konkurenceschopnost české ekonomiky. Investice do špičkových technologií, výzkumu a lidí totiž nevytvářejí pouze lepší vojenské schopnosti. Mohou současně vytvářet nová pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou, podporovat vznik technologických firem, přitahovat investice a posilovat české know-how.

Právě v tom může mít stát prostřednictvím armády významného strategického partnera, který dokáže vytvářet poptávku po technologiích budoucnosti a současně propojovat průmysl, univerzity a veřejný sektor.

Armáda jako technologický akcelerátor

Moderní armáda nemůže být technologicky závislá na tom, co jí někdo nabídne. Musí sama definovat, jaké schopnosti bude potřebovat za pět, deset nebo dvacet let. Musí rozumět technologiím a zároveň mluvit jazykem jejich tvůrců. To je zásadní posun v myšlení.

Spojovací vojsko se tak z uživatele hotových technologií stává jejich aktivním partnerem a spolutvůrcem budoucích schopností. Důkazem jsou oblasti, kterým se dnes věnuje od umělé inteligence, velkých dat a autonomních systémů přes kybernetickou bezpečnost až po kvantové technologie. Ministerstvo obrany přitom otevřeně mluví o digitální suverenitě jako o strategické schopnosti státu.

Tento přístup může mít významný přesah i do civilní ekonomiky. Technologie vyvíjené pro obranné účely často nacházejí uplatnění i mimo armádu. Stejně důležité jsou však lidé, kteří s nimi umějí pracovat, tj. programátoři, datoví analytici, kybernetičtí specialisté, elektrotechnici, inženýři nebo odborníci na umělou inteligenci.

Pokud se podaří vytvořit prostředí, ve kterém budou tito lidé chtít studovat, pracovat a zakládat firmy v České republice, vzniká něco mnohem cennějšího než samotná technologická schopnost armády. Vzniká ekonomika s vysokou přidanou hodnotou tak jak to dnes vidíme v USA nebo Izraeli. 

Od škol k průmyslu a státnímu rozpočtu

Strategická technologická politika proto začíná už u školství. Armáda může být jedním z významných prostředníků, který mladé generaci ukáže, že elektrotechnika, informatika, kybernetika, robotika nebo umělá inteligence nejsou abstraktní školní obory, ale oblasti, ve kterých lze řešit skutečné problémy a současně budovat budoucnost země.

Právě tento přístup se už promítá například do projektu Signal Bečva, který popularizuje ICT a elektrotechnické obory a propojuje armádní témata s mladou generací. Cílem je inspirovat budoucí odborníky nejen pro stát a armádu, ale také pro akademickou a komerční sféru.

Řetězec je přitom poměrně jednoduchý: kvalitnější technické vzdělávání vytváří více odborníků, ti přitahují a zakládají technologické firmy, firmy vytvářejí pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou, rostou mzdy a daňové příjmy a stát získává větší prostor pro další investice. Technologická investice do obrany se tak může postupně promítnout do kvality školství, konkurenceschopnosti průmyslu, regionálního rozvoje i příjmů veřejných rozpočtů.

Kvantová budoucnost se rozhoduje už dnes

Právě kvantové technologie jsou dobrým příkladem toho, kam se tato proměna ubírá. Brigádní generál Petr Šnajdárek na konferenci Ekonomického deníku upozornil, že jejich budoucí dopad může být zásadní pro bezpečnost, zpracování dat, komunikaci, šifrování i elektronický boj.

Armáda proto nemůže čekat, až bude k dispozici dokonalý kvantový počítač. Podstatné je už dnes hledat konkrétní problémy, u nichž by kvantové technologie mohly přinést výhodu, a současně budovat znalosti a kompetence.

Důležitou součástí je také ochrana citlivých informací. Data mohou být získávána už dnes a dešifrována až v době, kdy budou k dispozici dostatečně výkonné kvantové technologie. Proto je nutné připravovat postkvantovou kryptografii a nové bezpečnostní architektury už nyní.

Právě zde se ukazuje význam spolupráce armády, univerzit a technologického průmyslu. Česká armáda podle Šnajdárka v této oblasti rozvíjí spolupráci například s ČVUT, Univerzitou obrany a společností IBM.

A právě takové projekty mohou být zárodkem širšího technologického ekosystému. Nejde pouze o to, aby česká armáda technologie nakoupila. Cílem je vytvořit prostředí, ve kterém budou české univerzity schopné produkovat špičkové odborníky, firmy vyvíjet konkurenceschopná řešení a stát fungovat jako náročný zákazník i partner.

Partner pro stát i pro Silicon Valley

To je možná nejvýznamnější změna role spojovacího vojska. Jeho úkolem už není pouze zajistit, aby fungovalo spojení. Má pomáhat určovat, jak bude stát komunikovat, pracovat s daty, chránit informace a využívat technologie za deset nebo dvacet let.

Proto potřebuje být partnerem nejen pro ostatní složky státu, ale také pro akademickou sféru a největší technologické společnosti světa. Ne jako pasivní odběratel jejich řešení, ale jako kompetentní partner, který dokáže přesně formulovat své potřeby, rozumí technologickým možnostem a společně s průmyslem hledá nové cesty.

Otevření Národního testovacího polygonu autonomních pozemních vozidel NATEP v Lipníku nad Bečvou je jedním z konkrétních příkladů tohoto přístupu. Polygon vytváří podmínky pro vývoj a testování autonomních technologií v realistickém prostředí a může zároveň posilovat postavení České republiky jako místa, kde se nové obranné technologie nejen nakupují, ale také vyvíjejí a ověřují.

Pokud se tento model podaří dlouhodobě rozvíjet, může mít významný regionální i celostátní dopad. Z míst, která dnes armáda využívá pro testování technologií, mohou postupně vznikat centra výzkumu, inovací a průmyslové spolupráce. A kolem nich nové firmy, kvalifikovaná pracovní místa a vzdělávací programy.

To už není pouze příběh o modernizaci armády

Je to příběh o tom, zda dokáže Česká republika využít bezpečnostní potřebu jako akcelerátor technologického rozvoje celé země. Pod vedením Petra Šnajdárka se spojovací vojsko posouvá právě tímto směrem. Z podpůrné složky se stává strategická schopnost. Ze zákazníka technologický partner. A z oblasti, která byla dlouho vnímána jako servisní zázemí armády, se stává prostor, kde se mohou potkávat obrana, stát, univerzity a špičkový průmysl.

Budoucnost se totiž nebude rozhodovat pouze podle toho, kdo bude mít nejlepší technologii. Rozhodovat bude také to, kdo bude mít lidi, školy, firmy a schopnost tyto technologie rychle převést do praxe. A právě v tom může mít nové spojovací vojsko pro Českou republiku význam, který výrazně přesahuje hranice Armády České republiky.