Od holubů ke kyberprostoru. Spojovací vojsko se mění stejně jako kavalerie

Ještě před několika desítkami let si člověk pod pojmem spojovací vojsko mohl představit vojáky, kteří rozvíjejí kabelová vedení, obsluhují polní telefonní ústředny, pracují s radiostanicemi nebo v minulosti zajišťují přenos zpráv prostřednictvím holubí pošty. Dnes se stejná vojenská odbornost stále více spojuje s datovými sítěmi, kybernetickou bezpečností, satelitními systémy, umělou inteligencí, autonomními prostředky, cloudovými technologiemi nebo kvantovou kryptografií s prostupy do všech oblastí armáda i civilního života jako je např. logistika nebo zdravotnictví. 

Na první pohled může jít o dva zcela odlišné světy. Ve skutečnosti je mezi nimi přímá kontinuita. Úkolem spojovacího vojska vždy bylo zajistit, aby informace dorazila tam, kam má, ve správný čas, bezpečně a v použitelné podobě. Změnily se technologie, rychlost i prostředí. Princip zůstává stejný.

Od poslíčka k datové síti

Vojenské spojení se po staletí vyvíjelo podle toho, jaké možnosti nabízela právě dostupná technologie. Tam, kde kdysi rozhodoval rychlý posel, signál, optická signalizace nebo holub, později nastoupil telegraf, telefon, rádio a kabelové sítě. S každým technologickým skokem se přitom měnila také samotná práce vojáka.

Kabelář už nebyl pouze člověkem, který fyzicky propojuje dvě stanoviště. Radiotelegrafista se postupně stal specialistou na rádiovou komunikaci. S nástupem digitálních technologií se těžiště přesunulo k datovým sítím, informačním systémům, jejich propojení a ochraně.

A dnes se hranice posouvá znovu.

Moderní spojovací vojsko není pouze tím, kdo „zajišťuje spojení“. Stále více se podílí na vytváření celého informačního prostředí, v němž armáda funguje. Propojuje senzory, vojáky, vozidla, bezpilotní prostředky, systémy velení a řízení i další zdroje dat. Řeší jejich přenos, zpracování, dostupnost a bezpečnost. Z tahače kabelů se tak postupně stává architekt digitálního bojiště. 

„Představme si třeba úplné sci-fi, že se zprávy budou mezi lidmi předávat telepaticky, tedy pouhou myšlenkou. Pořád půjde o činnost spojovacího vojska. Jen ke své práci bude potřebovat úplně jiný druh odborníků a specialistů. Změní se způsob, změní se prostředky, ale podstata zůstane stejná. Pořád to bude spojař,“ vysvětluje tiskový mluvčí Spojovacího vojska.

Stejný příběh má americká kavalerie

Podobný vývoj můžeme pozorovat i u jednoho z nejznámějších vojenských druhů tj. kavalerie. Když se řekne americká kavalerie, stále se vybaví kůň. A není to náhoda. Tradice americké kavalerie je s jízdou na koních historicky neoddělitelně spjata. Kůň zůstává součástí symboliky a tradice některých amerických jednotek dodnes.

Jenže současná americká kavalerie už na bojiště dávno nevyráží jako jezdecké oddíly. Její moderní podobu tvoří mimo jiné mechanizované jednotky, obrněná vozidla, průzkumné prostředky, senzory a další technologie. Úkol, který kdysi plnil jezdec na koni: průzkum, pohyb, získávání informací a působení na bojišti, dnes zajišťují zcela jiné prostředky. Kůň zmizel. Kavalerie nikoli. Proměnil se prostředek, nikoli podstata vojenské schopnosti.

Tradice není muzeum

Právě v tom spočívá důležitá lekce také pro spojovací vojsko. Tradice vojenského útvaru neznamená, že musí po desetiletí používat stejné prostředky. Pokud by tomu tak bylo, americká kavalerie by dnes stále potřebovala stáje a spojovací vojsko by měřilo svou připravenost počtem kilometrů položených kabelů. Tradice je především kontinuita úkolu, zkušeností, hodnot a identity.

Technologie se ale musí měnit. Armáda, která by se snažila zachovat historickou podobu svých jednotek za každou cenu, by ve skutečnosti svou tradici postupně proměnila v překážku vlastního rozvoje. Spojovací vojsko proto nemusí opouštět svou historii jen proto, že dnes pracuje s technologiemi, které by předchozí generace považovaly za science fiction. Právě naopak. Jeho dnešní technologická orientace je přirozeným pokračováním jeho původního poslání.

Od spojení k informační převaze

Zásadní změnou je především rozsah toho, co dnes znamená „spojení“. V minulosti šlo především o přenos hlasu nebo zprávy mezi dvěma místy. Dnes armády pracují s obrovským množstvím dat. Senzory generují informace, bezpilotní prostředky přinášejí obraz bojiště, velitelské systémy data vyhodnocují a jednotlivé jednotky potřebují informace sdílet téměř okamžitě.

Spojení se proto stává základem celého systému. Pokud nefunguje datová síť, nefunguje velení. Pokud nejsou chráněna data, může být ohrožena celá operace. Pokud jednotlivé systémy neumějí spolupracovat, může armáda disponovat špičkovými technologiemi, které však jako celek neposkytují očekávanou schopnost.

Právě zde se role spojovacího vojska zásadně rozšiřuje. Nejde už pouze o otázku, zda se dva lidé slyší v radiostanici. Jde o to, zda spolu dokážou bezpečně komunikovat celé technologické ekosystémy.

Nové technologie, stejná mise

Umělá inteligence, autonomní systémy, UAV, UGV, satelitní komunikace, cloudové služby, nové šifrovací technologie nebo kvantové technologie mohou vypadat jako témata, která mají se starým spojovacím vojskem jen málo společného. Ve skutečnosti jsou jeho logickým pokračováním. Když se objevila radiostanice, spojovací vojsko ji přijalo. Když přišly digitální sítě, přešlo na ně. Když se informace přesunuly do datových center a cloudových prostředí, muselo se naučit pracovat s nimi.

A když se budoucí bojiště stále více opírá o autonomní systémy, umělou inteligenci a obrovské objemy dat, vzniká další přirozená etapa jeho vývoje. Spojovací vojsko se tedy nemění proto, že by ztratilo svou identitu. Mění se právě proto, aby ji mohlo naplňovat i v prostředí, které se změnilo kolem něj.

Kavalerie s koněm ve znaku. Spojaři s pohledem do budoucnosti

Příklad americké kavalerie ukazuje, že vojenská tradice a technologická modernizace si nemusí odporovat. Kavalerista dnes nemusí sedět na koni, aby byl kavaleristou. Stejně tak příslušník spojovacího vojska nemusí tahat kabel přes pole, aby plnil tradiční úkol svého druhu vojska.

Kůň zůstal ve znaku, protože připomíná původ. Technologie se změnila, protože se změnil způsob vedení války. Stejnou logiku lze použít i na spojovací vojsko. Jeho minulost patří kabelům, telefonům, radiostanicím a dalším prostředkům své doby. Jeho současnost patří datovým sítím, kybernetické bezpečnosti, senzorům, systémům velení a řízení a integraci technologií. A jeho budoucnost bude stále více spojena s autonomií, umělou inteligencí, kvantovými technologiemi a schopností pracovat s informacemi v reálném čase. To není popření tradice. Je to její pokračování.

Protože armáda se nemůže zastavit v okamžiku, kdy vznikla její tradice. Musí se měnit stejně rychle jako svět kolem ní. A stejně jako americká kavalerie zůstala kavalerii i poté, co sesedla z koní, může se i spojovací vojsko stát jedním z technologických lídrů moderní armády, aniž by přestalo být tím, čím vždy bylo: vojskem, které zajišťuje, aby informace spojovaly lidi, jednotky a schopnosti, tehdy, dnes i v budoucnosti.