Defence Technology Hackathon: středoškoláci hledali budoucnost obranných technologií
Ještě několik hodin před startem nevěděli, co přesně budou řešit. Pak před ně organizátoři postavili operační rozkaz, bezosádková vozidla, senzory, drony a úkol, který měl jediný cíl: najít pohybující se prostředky, přesně určit jejich polohu a předat informace dál.
Třináct středoškolských týmů se v Brně pustilo do čtyřiadvacetihodinového technologického hackathonu, který spojil programování, robotiku, elektroniku, práci se senzory i vojenské taktické uvažování. Nešlo přitom jen o to postavit funkční zařízení. Soutěžící museli přemýšlet, rozhodovat se pod časovým tlakem, pracovat s omezenými prostředky a především přijít s vlastním řešením.
Vojenské prostředí hned od začátku
Do Klubu Univerzity obrany v Brně dorazili studenti ze sedmnácti středních škol z celé České republiky. Některé soutěžní týmy dokonce vznikly až na místě, takže jejich členové se před zahájením vůbec neznali. Vojenský charakter akce byl patrný od prvních minut. Organizaci zajišťovali mimo jiné studenti školního pluku, vstup do areálu zabezpečovala Vojenská policie a před zahájením soutěže nechybělo bezpečnostní poučení.
Studenti se následně seznámili s technickým zázemím. K dispozici měli společné pracovní prostory i prototypovou dílnu vybavenou 3D tiskárnami, pájecími pracovišti, frézkou pro výrobu desek plošných spojů, generátory, osciloskopy a další elektronikou. Každý tým dostal bezosádkové pozemní vozidlo UGV, senzory, programovatelné platformy Raspberry Pi a ESP32 a další součástky. U bezpilotního letounu byla situace ještě zajímavější. UAV si soutěžící museli sami sestavit, oživit a připravit k nasazení.
Zadání přišlo jako operační rozkaz
Místo běžného soutěžního zadání dostali studenti operační rozkaz velitele brigádního úkolového uskupení. Ten obsahoval situaci, úkol, provedení, zabezpečení a velení a spojení. Do scénáře se tak promítly principy zpravodajství, sledování a průzkumu i podpory rozhodování na taktickém stupni. Soutěžní týmy se symbolicky ocitly v roli průzkumných týmů ISR.
Jejich úkolem bylo v prostoru označeném jako BRAVO vyhledávat pohybující se nepřátelská UGV, přesně určit jejich polohu a získané souřadnice předávat dál.
Ještě před zahájením soutěže mohli studenti prostor rekognoskovat. Viděli tak prostředí, ve kterém budou jejich systémy pracovat, a také robotickou maketu cíle. Prostor ale nesměli fotografovat ani proměřovat. Museli si proto jeho základní charakteristiky zapamatovat a později s nimi pracovat při návrhu vlastního řešení.
Technika sama nestačila
Právě tady se ukázala hlavní myšlenka celého hackathonu. Účastníci nedostali návod, který by stačilo splnit. Sami rozhodovali, jak dostupnou techniku využijí. Mohli zapojit UGV, UAV nebo jejich kombinaci. Volili senzory, způsob sběru a zpracování dat i pracovní postup operátorů. Operátoři přitom neměli přímý vizuální kontakt s prostorem BRAVO. Obraz o situaci si museli vytvořit pouze z informací získaných prostřednictvím senzorů.
Najít cíl tedy nestačilo. Bylo potřeba správně vyhodnotit data, určit jeho polohu a předat co nejpřesnější souřadnice. Do soutěže se tak vedle robotiky a programování dostala také schopnost rozhodovat se.
O výsledku rozhodovaly centimetry
Přesnost byla jedním z nejdůležitějších kritérií. Virtuální zásah do deseti centimetrů od nejzranitelnějšího místa cíle znamenal 100 bodů. Odchylka do 25 centimetrů přinesla 50 bodů a zásah do dvou metrů 20 bodů.
Ani s virtuální municí ale nemohli soutěžící nakládat bez omezení. Každý tým začínal s omezeným počtem kreditů a každý virtuální výstřel něco stál. Úspěšné zásahy sice část prostředků vracely a za určitý počet zničených cílů přicházel bonus, studenti ale museli neustále zvažovat, zda mají dostatečně kvalitní data a zda se jim v danou chvíli vyplatí prostředky použít. Technika tedy byla pouze jednou částí úspěchu. Rozhodovala také strategie, přesnost a hospodaření s dostupnými zdroji.
Čtyřiadvacet hodin na vlastní řešení
Soutěžní část odstartovala večer a týmy dostaly čtyřiadvacet hodin na to, aby své systémy přivedly k výsledku. Některé skupiny přitom vznikly až na místě. Studenti se proto museli rychle poznat, rozdělit si role a zjistit, kdo se nejlépe hodí na konstrukci, programování, senzory, zpracování dat nebo prezentaci výsledků.
Pomáhali jim odborní mentoři z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany a ze SIT Portu Plzeň. Jejich úkolem nebylo dodat hotové řešení, ale pomoci soutěžícím posoudit technickou proveditelnost jejich postupů a upozornit na slabá místa.
Do soutěže navíc vstoupily také nástroje umělé inteligence. Výsledkem byla různorodá řešení, protože každý tým se vydal trochu jinou cestou.
Za technikou stála práce mnoha odborníků
Na technickém zázemí a soutěžním scénáři se podíleli odborníci z řady kateder Fakulty vojenských technologií. Zapojily se oblasti letecké techniky, strojírenství, elektrotechniky, vojenské geografie a meteorologie, komunikačních technologií, elektronického boje a radiolokace, informačních technologií a kybernetických operací, vojenské robotiky i zbraní a munice.
Právě díky tomuto propojení vznikl úkol, který spojil bezosádkové prostředky, senzory, komunikaci a přesné určování polohy do jediného systému. Studenti tak dostali možnost vidět, že moderní obranné technologie nejsou izolované disciplíny. Jejich skutečná hodnota vzniká až ve chvíli, kdy jednotlivé technologie dokážou spolupracovat.
Hackathon jako cesta k mladým talentům
Akci sledovali také představitelé obrany a Univerzity obrany. Zajímali se nejen o průběh soutěže, ale také o samotné studenty, jejich technická řešení a zkušenosti pedagogů. Právě podpora technického vzdělávání a vyhledávání mladých talentů patřily mezi důležitá témata celého setkání.
Pro Univerzitu obrany představuje podobná akce možnost ukázat středoškolákům moderní obranné technologie ještě předtím, než se rozhodnou o své další profesní cestě. Zároveň vytváří prostor pro propojení akademického prostředí, průmyslu, středních škol a mladých lidí, kteří se o techniku skutečně zajímají.
Společným pořadatelem Defence Technology Hackathonu byla Univerzita obrany a SIT Port Plzeň. Akce následně vyvrcholila veřejnými prezentacemi v rámci Noci vědy.
Vítězové ukázali vlastní cestu
První místo získal tým DELTA z Gymnázia Uherské Hradiště ve složení Tomáš Salinger, Cyril Pavlica a Martin Mitáček. Druhé místo obsadil tým INDIA a třetí skončil tým NOVEMBER z Vojenské střední školy a vyšší odborné školy Ministerstva obrany.
Organizátoři udělili také tři zvláštní ceny. Za týmového ducha byl oceněn tým KILO, cenu za první stabilní let UAV získal tým CHARLIE a ocenění za odhodlání připadlo týmu FOXTROT. Vedle samotného pořadí ale hackathon ukázal ještě něco podstatnějšího.
Nešlo jen o nalezení cíle
Čtyřiadvacet hodin práce ukázalo, že sestavit funkční zařízení je teprve začátek. Studenti museli plánovat, rozdělovat si práci, vyhodnocovat data, reagovat na změny a rozhodovat se pod časovým tlakem. Současně museli své řešení na závěr obhájit před odbornou komisí složenou ze zástupců vojenského, akademického a technologického prostředí.
Defence Technology Hackathon tak nebyl pouze soutěží v robotice nebo programování. Spojil technické znalosti s taktickým uvažováním, týmovou spoluprací, prací s daty a schopností rozhodovat se v podmínkách omezeného času a prostředků.
A právě v tom spočívá jeho největší hodnota. Mladí lidé si nevyzkoušeli jen to, jak postavit technologii. Vyzkoušeli si také, jak ji použít, když je potřeba podle ní skutečně rozhodovat.
Další reportáže naleznete na oficiálních stánkách Univerzity obrany nebo v článku Ekonomického deníku.
