Rozhovor s Radko Sáblíkem o generaci Z. Realita nebo marketing?
![Rozhovor s Radko Sáblíkem o generaci Z. Realita nebo marketing?](/sites/spojar/files/2025-02/Sablik_foto%20web.jpg)
Radko SÁBLÍK, předseda Unie škol inovativních, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia
Radko Sáblík je ředitelem smíchovské školy od listopadu 2002. Za dvaadvacet let ve funkci vybudoval na škole komunitu, která mu pomáhá tuto instituci posouvat stále dopředu. Některé aktivity, které na škole realizují, znějí pro mnohé jako sci-fi. Zapojení studentů do chodu školy je nevídané, mnozí z nich pak dle svých slov zapomínají odejít a na škole zůstávají jako spolupracující absolventi. Na smíchovskou školu přijíždějí mnozí představitelé škol, ale i zástupci regionální a státní správy pro inspiraci. I proto byla založena Unie škol inovativních, které je Radko Sáblík předsedou. Byl rovněž členem osmičlenné expertní pracovní skupiny, která vytvořila vizi vzdělávání pro Českou republiku s názvem Strategie 2030+.
Vy na své škole velmi intenzivně spolupracujete s mladými lidmi. Často se mluví o generaci Z, o jejích specifikách. Jak ji vidíte vy a jak se podle vás liší od jiných věkových skupin?
„Musím se přiznat, že já lidi na různé generace vůbec nerozlišuji. Musím se také přiznat k tomu, že jsem si musel na internetu najít, kdo má být tou generací Z, abych mohl na vaši otázku odpovědět. Někdy se mi zdá, že jsme přímo posedlí rozdělovat lidi různými uměle vytvořenými bariérami. Podle věku, podle typu vzdělání a podobně. Samozřejmě různé generace se mohou lišit podle toho, v jakém prostředí vyrůstají, jakých technologií mohou využívat, nakolik si mohou užívat demokracie, svobody pohybu. Ale lidé jsou stále stejní. To vidíme i na tom, že ve využívání různých technologií jsme učinili obrovský pokrok za posledních deset tisíc let, především pak za poslední dvě století, ale naše DNA se zase o tolik nezměnila. Proto v nás nadále dřímá nejnebezpečnější predátor na zemi, což se bohužel projeví ve chvílích, kdy se dostaneme do extrémních situací. Takže pokud nějaká generace Z existuje, tak je velmi podobná těm předchozím, možná se pouze liší tím, že je ryzím domorodcem v oblasti moderních technologií.“
Kdo jsou tedy vaši studenti a vaši spolupracující absolventi?
„Na naší škole se mi podařilo realizovat dost věcí, které jiní považují za téměř nemožné. Jak se říká: Ti, co tvrdí, že něco nejde, by neměli zdržovat nás, kteří to právě děláme. Nejvíce jsem však hrdý a pyšný na to, že na škole máme takové prostředí, že mnozí absolventi zůstávají i po maturitě. V letošním školním roce jich s námi spolupracuje skoro stovka. Můj pedagogický sbor má 82 učitelů, z toho je 46 našich absolventů ve věku 19 až 27 let. Učí dokonce i dva studenti z vyšších ročníků své kolegy z nižších ročníků. Pokud mám odpovědět, kdo jsou naši studenti a absolventi, tak jsou to mladí lidé ze všech koutů České republiky, kteří mají vnitřní motivaci se vzdělávat, kteří přebírají zodpovědnost za své vzdělávání, kteří se nebojí velkých výzev, jsou aktivní a podnikaví.“
Jsou opravdu z celé České republiky?
„Více než čtyřicet procent našich studentů je mimopražských. Máme ale i studentky a studenty z lokalit jako je Most, Hlinsko či Hodonín. Pokud se k nám dostanou, přes naše složité přijímací řízení, tak si musí zajistit v Praze i bydlení, neboť my internát nemáme. Přesto se nenechají odradit a na naší škole studují a rozvíjejí svůj talent. Napřed ale musí do přijímacího řízení poslat svůj motivační dopis, své portfolio, absolvovat státní přijímací zkoušky od organizace CERMAT, naše vlastní testy a osobní pohovor před komisí. Přesto máme každý rok značný převis zájemců o studium.“
Proč si myslíte, že je takový zájem o vaši školu? Je to atraktivností vašich oborů?
„Nemyslím si, že jde výhradně o atraktivnost oborů. Možná jen v jedné třídě Kybernetické bezpečnosti, která je v České republice unikátní obsahem a stylem výuky. Kromě těchto hackerů máme v ročníku dále tři třídy oboru Informační technologie a dvě třídy oboru Gymnázium, a ty nejsou ojedinělé v České republice. Naši studenti je někdy mají doslova přes ulici, přesto dojíždějí mnohdy déle než hodinu na naši školu. Myslím si, že k nám dávají přihlášky proto, aby mohli rozvíjet svůj talent. Právě nyní vzniklo propagační video od našich absolventů z našeho vlastního Mediálního domu Preslova, které má hlavní myšlenku: Zvoněním na poslední hodině vyučování to nekončí, zvoněním to začíná. Naši studenti se výrazně rozvíjejí pomocí neformálního a především informálního vzdělávání. Realizují své vlastní projekty, zastupují školu v jednání se sociálními partnery, vedou pracovní týmy. K tomu jim slouží i Coworkingové centrum při naší škole, se svým Next Zone Event Space, Next Zone Maker Space a Inkubátorem Start-upů. To je u střední školy naprosto unikátní nejen v České republice, ale i v Evropě. Next Zone je nejen zmiňovaný prostor, ale i komunita, která je otevřená, a tak k nám chodí studenti z jiných středních škol, ale i škol vysokých.“
![](/sites/spojar/files/inline-images/Salbik-6.jpg)
Vaši studenti ale také vyučují, jak jste již vy sám zmínil.
„Ano, naši studenti dost často vyučují, a to hned v několika rovinách. Máme program s názvem Studenti do škol, kde naši studenti chodí pomáhat s výukou informatiky na základních školách. Mám několik studentů i v prvním ročníku, kteří se u nás vzdělávají, a zároveň jsou učiteli na základních školách. Mnozí studenti realizují zcela ve své režii jednodenní kempy pro žáky základních škol u nás na škole, organizují týdenní Letní školy na různá témata. O loňských prázdninách jich bylo devět, na letošní letní prázdniny je jich již naplánováno jedenáct. Studenti ale i vedou semináře pro své kolegy, a dva mám zaměstnané jako učitele. Nejde však jen o výuku, naše celé IT oddělení tvoří již dva roky naši studenti, šest si jich rozdělilo tři úvazky a stará se nám o infrastrukturu školy.“
Pro mnohé asi bude opravdu znít jako sci-fi, že mohou tak mladí lidé mít takovou míru zodpovědnosti, abyste jim mohl svěřit tak významné role ve vaší škole. Jak je to možné?
„Je to celý systém, vycházející již od přijímacího řízení, o kterém jsem už mluvil. Možná však pro mnohé začíná i předtím, jejich účastí na kempech a letních školách. Po přijetí následuje týdenní Poznávací kemp, kde jsou dozorujícími i mentory studenti vyšších ročníků, nováčkům představují své projekty, nabízejí jim místo ve svých týmech. Již čtyři roky realizujeme pilotní projekt Kombinovaná výuka, kdy mají studenti čtyři dny prezenční výuku a jeden den samostudium, kdy jen mají od učitelů doporučení, čemu se mají věnovat. Skoro třicet procent našich studentů je zařazeno do mého Programu pro podporu talentovaných a aktivních studentů, kde si své vzdělávání řídí sami, mají tolerovánu vyšší absenci ve výuce, ale jinak nemají žádné úlevy, musí splnit vše, co všichni jejich kolegové. Od začátku všem studentům říkám, že musí přebírat zodpovědnost za své vzdělávání. Ale také s nimi od začátku jednám jako s dospělými, zásadně je oslovuji pane Nováku, slečno Nováková. Stavím před mnohé z nich velké výzvy, které se oni nebojí přijmout. Jistě, dělají chyby, jako je děláme my dříve narození. Ale zdůrazňuji jim, že cesta je cíl, když něco nevyjde, tak je třeba to zkusit znovu a jinak. Snažím se, aby byli komplexně vzděláni, aby byli sebevědomí mladí lidé, nikoli však arogantní.“
Mnozí říkají, že mladá generace je marná, nemá o nic zájem. Jak ji vidíte vy?
„Již mnoho tisíciletí zapomíná dříve narozená generace, jaká byla ve svých mladých letech. To je nesmyslné klišé. Navíc, i kdybych to přijal, že je mladá generace zkažená, tak kdo ji zkazil? Nutně bychom to museli být my, dříve narození. Na konferencích opakovaně lidem z akademického prostředí říkám: Prosím, nesnažme se měnit mladé lidi k obrazu svému. Podporujme je, pomáhejme jim, ale nechme na nich, ať si sami vedou své boje o své místo na slunci. Bude to tak lepší, než je infikovat naší blbou náladou, našimi učiněnými kompromisy, naší častou rezignací na zásadní postoje a hodnoty. V naší bublině na Smíchovské SPŠ a gymnáziu mám kolem sebe velké množství skvělých mladých lidí, takže já budoucnost vidím dobře. I v duchu našeho rčení: My se budoucnosti nebojíme, my ji tvoříme!“
Na čem je založen vztah mezi vámi, klasickými učiteli, absolventy a studenty?
„Jednoznačně na respektu. Všem těmto sociálním skupinám opakovaně zdůrazňuji, že pokud chci od někoho respekt k mé osobě, tam mu také musím svůj respekt poskytovat. Jak se říká: Chováš se k nim jako k dětem, budou se chovat jako děti. Chováš se k nim jako k dospělým, budou se chovat jako dospělí. Samozřejmě je na škole asi patnáct procent učitelů dříve narozených, kterým tento systém není zcela po chuti, ale i oni se postupně mění vlivem svého okolí. Možná více vypoví historka z počátku mé funkce. Hned po nástupu na pozici ředitele jsem si svolal aktivní studenty a učitele ke kulatému stolu. Sedli si automaticky proti sobě, a přes moji velkou snahu se mi je nepodařilo rozmluvit. Pak za mnou obě skupiny přišly, a studenti i učitelé mi říkali, že se mnou rádi budou spolupracovat, ale že je nemohu zvát najednou, že to musím změnit. Já jsem jim odpověděl, že nic měnit nebudu, že změnit se musí oni. Nyní děláme běžně kulaté stoly jak k vizím školy, tak ke konkrétním problémům, včetně výuky, a zúčastní se jich spolu se mnou klasičtí učitelé, absolventi a studenti. Po pár minutách již nikdo neřeší, kdo je kdo. Také všichni hledají výhradně pozitivní řešení. V duchu rčení: Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. Jistě, čelíme mnoha problémům, které náš systém vzdělávání přináší, čelíme i udáním od lidí, kteří úspěch neodpouštějí, pro které jsme hrozbou, neboť kdyby k nim nákaza z naší školy dorazila, museli by jako my vystoupit z komfortní zóny a to oni nechtějí. Stejně jako stále těch pár procent našich učitelů. Také jsme se před mnoha roky na slavnostním zahájení školního roku domluvili, že slovo nemožné škrtáme ze svého slovníku. A možná ještě jeden příklad nakonec. Paní učitelka matematiky mi čas od času nadšení hlásí: Tak dneska jsem studenty naučila něco o derivacích, a oni mě naučili nové funkce na grafickém tabletu.“
Rozhovor nevyjadřuje oficiální stanovisko spojovacího vojska, ale nabízí různé pohledy a názory k diskusi.
Líbil se vám dnešní článek? Máte pro nás nějaký tip, návrh na zkvalitnění obsahu tohoto webu? Máte pro nás návrh na spolupráci, rozhovor atd.? Budeme určitě rádi za vaši zpětnou vazbu, která nás posouvá dál. Napsat nám můžete na: spojar@army.cz
Zajímá vás práce v armádě? Chtěli byste zkusit kariéru u spojovacího vojska? Zkuste se podívat na naše inzeráty a volná místa. Vaše kariéra může začít právě nyní.