Od kompasu k dronům: jak se změnily technologické dovednosti vojáků od roku 1993 do roku 2026
Vojenská služba je od svého vzniku spojena s technikou a technologiemi, které vojákům umožňují plnit úkoly efektivně, bezpečně a přesně. Přes třicet let však technologie, se kterými musí pracovat příslušníci Armády České republiky, prodělaly dramatickou proměnu. Srovnání vojáků v roce 1993 a 2026 ukazuje, jak obrovský pokrok nastal a jak se mění požadavky na znalosti, dovednosti a profesní připravenost jednotlivce.
Komunikace: od analogových radií k digitálním sítím
V roce 1993 se komunikace mezi jednotkami opírala převážně o analogová rádia, ruční vysílačky a pevné telefonní linky. Vojsko se učilo přenášet zprávy přes morseovku, zapisovat hlášení a ovládat základní kódování. Každý voják musel být schopen udržet spojení i za náročných podmínek, kdy selhání jednoho rádia mohlo ohrozit celou operaci.
V roce 2026 je komunikační prostředí zcela jiné. Vojáci dnes využívají digitální, šifrovaná rádia, VoIP a satelitní přenosy (SATCOM). K tomu se přidává nutnost kybernetické bezpečnosti komunikace, práce s automatickým šifrováním zpráv a schopnost propojit různé platformy a to od mobilních zařízení po drony a systémy velení. Zatímco v roce 1993 stačilo, aby voják zvládl fyzický přenos zprávy, dnes musí aktivně řídit digitální toky informací v reálném čase.
Navigace a určení polohy: kompas versus GNSS
Orientace v terénu byla v roce 1993 čistě mechanická. Vojáci používali papírové mapy, kompas a odhad vzdáleností. Pro přesné určení polohy se spoléhali na triangulaci a ruční zapisování pozic.
V roce 2026 je navigace založena na GPS a GNSS systémech, digitálních mapách a specializovaných aplikacích pro plánování tras. Poloha jednotek je sledována v reálném čase, což umožňuje efektivnější velení i okamžitou reakci na hrozby. Přesnost polohy se z desítek až stovek metrů snížila na jednotky metrů nebo i „centimetry“ v případě vojenských systémů.
Zpracování informací a velení: od papíru k digitálním platformám
V roce 1993 voják zpracovával informace převážně manuálně tj. tabulky, telefonní dotazy, papírové záznamy. Analýza a rozhodování byly závislé na rychlosti a přesnosti jednotlivce.
Dnes musí voják ovládat C4ISR systémy (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance, Reconnaissance). Informace jsou přenášeny, vizualizovány a analyzovány digitálně. Voják musí pracovat s cloudovými platformami, automatizovanou analýzou dat a využívat AI asistenty, aby dokázal učinit správné rozhodnutí rychle a efektivně.
Technika a elektronika: mechanika versus inteligentní systémy
V roce 1993 byla výzbroj a technika převážně mechanická. Vojsko se učilo ovládat manuální zbraně, tanky s analogovou elektronikou a jednoduché radiostanice. Diagnostika byla ruční, opravy vyžadovaly fyzický zásah.
V roce 2026 je situace zásadně odlišná. Vojáci ovládají inteligentní zbraně, chytré munice, drony a dálkově ovládané systémy. Údržba a diagnostika se provádí prostřednictvím softwaru a telemetrie, některé systémy je možné opravovat vzdáleně. Voják je dnes nejen operátorem zbraně, ale i správcem komplexního technologického ekosystému.
Kybernetická bezpečnost a digitalizace
V roce 1993 kybernetická bezpečnost prakticky neexistovala. Důležitá byla ochrana papírových dokumentů a základní bezpečnostní opatření.
V roce 2026 je kybernetická gramotnost základní součástí služby. Vojáci musí chránit sítě, konfigurovat firewally, pracovat se šifrováním, VPN a odolávat pokusům o hackerské útoky. Digitalizace se prolíná všemi aspekty – od velení přes logistiku až po drony a rozvědku.
Požadavky na vojáka: specialista versus multidisciplinární expert
V roce 1993 se voják specializoval na úzkou oblast: komunikace, navigace, zbraňové systémy. Schopnost kombinovat disciplíny byla výhodou, ale nebyla nutností.
V roce 2026 musí voják zvládat tradiční dovednosti i IT, kybernetiku, drony, analýzu dat a inteligentní systémy. Multioborovost je standard, voják je současně technikem, analytikem a operátorem. Selhání digitálního systému může mít zásadní dopad na celou operaci.
Od nástroje k operátorovi komplexního systému
Rozdíl mezi vojákem v roce 1993 a 2026 je dramatický: zatímco tehdejší voják ovládal mechanické a analogové technologie, dnešní voják je operátorem komplexního, digitálně propojeného a kyberneticky zabezpečeného systému. Pokrok technologií přinesl nejen nové schopnosti, ale i vyšší odpovědnost – selhání v digitální sféře může mít okamžité důsledky pro bezpečnost celé jednotky. Moderní voják musí být proto nejen fyzicky připraven, ale také vysoce technologicky gramotný, adaptabilní a proaktivní.
Schopnost rychle a srozumitelně aplikovat ICT dovednosti se ukazuje jako absolutně zásadní pro vedení budoucího konfliktu. Voják, který rozumí digitálním systémům a dokáže efektivně využít technologie, má rozhodující vliv na řízení a koordinaci všech úrovní operace od základní logistiky až po jednotlivé vojáky v dotykové linii boje, a to i za ní.
Budoucnost jasně ukazuje, že spojovací vojska se stanou centrální složkou armády, která „promluví“ do každé činnosti vojáka. Od efektivního plánování, přes velení, řízení informačních toků, až po samotnou bojovou operaci. Moderní technologie a dovednosti v ICT budou páteří schopnosti armády reagovat rychle, přesně a rozhodně.
Tento vývoj zdůrazňuje, že armáda musí neustále investovat do technologické a digitální připravenosti svých vojáků. Jen tak bude schopna udržet krok s dynamikou moderního bojiště a zajistit, že každý příslušník spojovacích vojsk bude klíčovým článkem efektivního velení a bezpečnosti celého útvaru.
