Holub Cher Ami byl nenápadným hrdinou první světové války
V době, kdy moderní komunikační technologie na bojištích často selhávaly, se jedním z nejspolehlivějších spojenců vojáků stali poštovní holubi. Tito nenápadní opeření poslové přenášeli vojenské rozkazy i zoufalé prosby o pomoc a zachránili tisíce životů. Mezi nimi se do historie nesmazatelně zapsal americký holub Cher Ami, který se stal symbolem odvahy v nelidských podmínkách první světové války.
Opeřená armáda místo rádií
První světová válka přinesla na bojiště nové technologie, jako byly telefony a rádia. Ty se však ukázaly jako nespolehlivé. Telefonní dráty byly snadno přerušeny dělostřelbou a rádiové spojení bylo náchylné k odposlechu i výpadkům. Armády se proto obrátily ke starému, ale osvědčenému řešení: poštovním holubům.
Holubi dokázali letět rychlostí až 60 mil za hodinu a na jeden den urazit desítky kilometrů. Podle dr. Christophera Warrena, viceprezidenta a hlavního kurátora Národního muzea a památníku první světové války, dosahovala úspěšnost doručení zpráv až 95 procent. „Holubi byli jednou z nejspolehlivějších forem komunikace. Zatímco nové technologie selhávaly, holubi prostě dělali to, co dělali už dva tisíce let,“ říká Warren.
Půl milionu holubů ve službě
Když válka v roce 1914 vypukla, začaly obě strany konfliktu budovat doslova opeřenou armádu. Britové pověřili podplukovníka Alfreda Henryho Osmana, zakladatele časopisu Racing Pigeon, aby vytvořil Army Pigeon Service. Francouzi experimentovali s mobilními holubníky umístěnými na koňských povozech či dvoupatrových autobusech.
Do zákopů pochodovali vojáci s puškami a s holuby v košících. Zprávy se ukládaly do malých kovových válečků připevněných k nohám ptáků a často je nesli dva holubi najednou, aby se zvýšila šance na doručení. Holubi sloužili u pěchoty, tankových jednotek, na lodích i v hydroplánech. Němci proti nim nasazovali odstřelovače i cvičené sokoly, Francouzi se je proto snažili maskovat například barvením peří načerno, aby připomínali vrány.
Americká letka a legenda jménem Cher Ami
Spojené státy vstoupily do války až v roce 1917 a s používáním poštovních holubů měly jen omezené zkušenosti. Jakmile však Američané viděli jejich efektivitu u Britů a Francouzů, zahájili rozsáhlý výcvikový program. Nakoupili přes 10 000 holubů od amerických chovatelů a dalších 600 ptáků získali od Britů. Mezi nimi byl i tmavý holub jménem Cher Ami tj. „Drahý přítel“.
Cher Ami se osvědčil už při doručování zpráv během bojů u Verdunu. Do dějin se však zapsal především svou poslední, téměř sebevražednou misí.
Pod vlastní palbou
V říjnu 1918, během ofenzívy Meuse–Argonne, postoupilo 554 amerických vojáků příliš hluboko do nepřátelského území v severní Francii. Jednotka se ocitla v obklíčení, bez zásob a bez spojení. Situaci navíc zhoršovalo to, že americké dělostřelectvo omylem ostřelovalo vlastní vojáky.
Všechny komunikační prostředky selhaly. Zbyl jediný poštovní holub: Cher Ami. Velitel jednotky, major Charles Whittlesey, narychlo sepsal zoufalý vzkaz a připevnil jej holubovi k noze. Vojáci pak sledovali, jak pták vzlétl… a byl sestřelen německým střelcem. Zdálo se, že jejich poslední naděje je pryč.
„Proboha, přestaňte!“
To, co vojáci neviděli, byl zázrak. Těžce zraněný Cher Ami se dokázal znovu vznést do vzduchu a uletět přibližně 25 mil zpět na americkou základnu. Dorazil s prostřelenou hrudí, oslepený na jedno oko, bez pravé nohy a se zprávou připevněnou k jejímu zbytku.
Vzkaz zněl:
„Jsme podél silnice rovnoběžné s 276.4. Odstřeluje nás naše vlastní dělostřelectvo. Proboha, přestaňte s tím!“
Díky této zprávě byla palba zastavena a 194 amerických vojáků přežilo.
Hrdina v muzeu
Cher Ami přišel o nohu, ale stal se národním hrdinou. Francouzská vláda mu udělila nejvyšší vojenské vyznamenání a zachránění vojáci mu vyrobili malou dřevěnou protézu. Zbytek života strávil v důchodu v holubníku ve Washingtonu.
Po jeho smrti v červnu 1919 byly jeho vypreparované ostatky umístěny do Smithsonianova muzea, kde dodnes připomínají, že hrdiny války nebyli jen lidé a létající esa v kokpitech, ale i malí, nenápadní ptáci.
